Ernst Gideon von Laudon
1716, Tootzen (dnes Tootsi), Estonsko – 1790, Nový Jičín
rakouský vojevůdce
Ernst Gideon von Laudon, jeden z nejschopnějších rakouských vojevůdců pocházel z chudé šlechtické rodiny skotského původu usazené v Livonsku. Zprvu působil v ruských službách, ale protože nesouhlasil s poměry, které v ruské armádě panovaly, odešel odtamtud. Poté se neúspěšně ucházel se o vstup do pruských služeb. Od roku 1742 působil v rakouské armádě. Proslulým se stal zejména během sedmileté války (1756-1763), kdy odvážně napadl transport se zásobami určený pro pruské vojsko obléhající Olomouc. Zúčastnil se ještě mnoha dalších bitev. Po skončení války byl jmenován polním zbrojmistrem, ale na nějakou dobu se stáhl do ústraní. V roce 1759 se usadil v Čechách. Na bitevním poli se znovu proslavil ve válce proti Turkům v letech 1788-1789, kdy se mu podařilo dobýt Bělehrad. Stal se vrchním velitelem rakouského vojska a mezi vojáky patřil k nejoblíbenějším velitelům mimo jiné i díky tomu, že jeho kariéra byla dílem jeho vlastních schopností.
Laudon a Olomouc v pruském obležení
V dubnu 1758 překročila hlavní pruská armáda moravsko-slezské hranice a několik dní poté již Prusové ohrožovali Olomouc, kterou se jim již jednou - v roce 1742 - podařilo bez většího úsilí obsadit. Tentokrát však snahy pruského krále Bedřicha II. vyšly naprázdno. Zásluhu na tom měl i generálmajor císařského vojska Laudon. Poprvé dostal příležitost osvědčit své velitelské schopnosti, když koncem dubna 1758 náhle přepadl a zajal se svým oddílem u Olomouce 13 pruských husarů i s velitelem. Laudon se se svým oddílem dále zapojil do akcí, které měly za cíl odříznout pruského krále obléhajícího Olomouc od vlastního zásobování. Takový byl alespoň osvědčený plán generalissima rakouské armády, hraběte Dauna, který správně předpokládal, že bez nezbytných zásob se pruská armáda postupně vyčerpá a sama pak zvolí ústup. V květnu téhož roku se Laudonovi podařilo proniknout přímo do týla jednoho z pruských opevněných táborů u Smržic a s pomocí místního obyvatelstva úspěšně rušit přísun pruských zásob. Vlivem těchto akcí se podmínky pruského vojska u Olomouce stále ztěžovaly. Docházela munice, potraviny, bylo potřeba vystřídat raněné. Bedřich II. však ještě nechtěl vzdát myšlenky na dobití Olomouce a proto se rozhodl pro zorganizování velkého transportu zásob. Ten vyrazil v červnu ze slezské pevnosti Nisa. Tento Bedřichův záměr byl ovšem protivníkem včas odhalen a Laudon se svým oddílem přepadl transport u Domašova. I přes pomoc, která se od Olomouce dostavila, byl transport a pruské jednotky, které mu tvořily doprovod, rozprášeny. Již 1. července proto pruský král podnikl první kroky k zrušení blokády Olomouce a rozhodl se pro ústup směrem na Hradec Králové. V patách ustupující armády nechyběl generálmajor Laudon.